Tak už se mi to zase stalo. Seknutí drápem do učitelského ega. Před deseti minutami skončila hodina výtvarky a než se pustím do uklízení, v hlavě si zpětně projíždím uplynulé okamžiky. Musel jsem při tom vypadat asi dost děsivě, až legračně děsivě, neboť ve srovnání s tím, jak jsem se živě projevoval během výuky, teď jsem byl jen schopen nehybně...
Jsem konfrontován pachy. Pachy z knih. Z chalupy jsem si přivezl několik svazků starých dobrých klasiků, jejichž odér se otiskl (vetřel, vsákl…) do plátěné tašky, se kterou jsem šel dnes na nákup. Složenou plátěnku jsem si držel před obličejem a dělal jsem, že zadumaně vybírám potřebné ingredience k večeři. Ve skutečnosti jsem nasával uvízlé pachy...
Právě jedu z vyučování a všechno dopadlo úplně jinak, než jak jsem si představoval. Na dnešek jsem si pro svou skupinu malých žáků připravil výtvarnou techniku frotáže. Těšil jsem se, jak s dětmi pronikneme do světa reliéfních, mnohovrstevnatých struktur, do světa pestrobarevných krajin, jak objevíme kouzlo vyjevování (ne)tušených vzorů předem...